Čištění a péče o korozivzdornou ocel ve stavebnictví

Čištění a péče o korozivzdornou ocel ve stavebnictví

ISBN 2-87997-061-X
© Euro Inox 2002, 2003

1. Úvod

Nerezavějící ocel je v celém svém objemu korozivzdorná a nepotřebuje proto žádné organické nebo kovové povlaky, aby se zlepšila odolnost proti korozi nebo vzhled. Aby zůstal zachován dobrý optický vzhled, vyžaduje i povrch nerezavějící oceli určitou péči, aby se odstraňovaly usazeniny, které mohou být za určitých podmínek na újmu odolnosti proti korozi. Jinak se korozivzdorná ocel neliší od jiných dekorativních materiálů, jako je na příklad sklo.

Níže uvedené pokyny se zaměřují na stavebníky a provozovatele a mají informovat o účinných a nákladově příznivých metodách, které pomáhají trvale uchovávat vynikající vlastnosti povrchů nerezavějících ocelí.



2. Samoopravný mechanismus ušlechtilých korozivzdorných ocelí

Nejprve je nutné porozumět tomu, proč je nerezavějící ocel korozivzdorná. Legující prvky, které jsou v oceli obsaženy, vedou k tomu, že se na povrchu vytváří tenká, transparentní "pasivní vrstva". Přesto, že je tato vrstvička silná jen několik atomů, chrání materiál i po poškození povrchu, protože se působením kyslíku ze vzduchu nebo vody spontánně znovu vytváří. Z tohoto důvodu není žádná dodatková ochrana povrchu potřebná. I po desítkách let intenzivního používání zůstává odolnost proti korozi zachována.



3. Základní čištění

První základní čištění se zpravidla provádí po předání stavby. V případě, že byly stavební díly vhodným způsobem chráněny před znečištěním, neliší se toto základní čištění od pozdějšího udržovacího čištění.

Během transportu, skladování, zpracování a montáže bývají povrchy korozivzdorných ocelí často účinně chráněny fólií z umělé hmoty. Některé tyto ochranné fólie nebývají ale dlouhodobě dostatečně odolné proti působení světla a UV-záření, a po nějakém čase bývá velmi obtížné je z povrchu stáhnout. Těžko odstranitelné zbytky lepidla mohou zůstávat na povrchu. Proto se doporučuje fólie odstranit, jakmile již ochrana konstrukčního dílu není nutná. Postupuje se při tom vždy od shora dolů.

Postřiky vápnem a cementem se mohou odstraňovat zředěnou kyselinou fosforečnou. Následovat pak musí dostatečné opláchnutí čistou vodou. Použitím demineralizované vody je možné zabránit pozdějšímu tvoření vápenných skvrn.

Různí výrobci ošetřovacích prostředků nabízejí k těmto účelům speciální výrobky. V žádném případě se nesmějí používat prostředky na odstraňování zbytků cementu z dlaždiček, nebo zředěná kyselina solná. Jestliže se někdy nedopatřením na povrch korozivzdorné oceli dostane, musí se neprodleně odstranit dostatečným množstvím čisté vody.


Jiní stavebníci, např. obkladači, si někdy neuvědomují škody, jaké na korozivzdorné oceli mohou způsobovat prostředky na odstraňování vápenatých sraženin a zředěná kyselina solná. Proto by se jim měly dávat příslušné pokyny. Nejlepší je, montážní práce uspořádat tak, aby se konstrukční díly z korozivzdorných ocelí montovaly až po ukončení keramických prací.

Částečky železa z nástrojů, lešení a z dopravních prostředků musí být neprodleně odstraněny. Brousící prachy, třísky a stříkance ze svařování, které pocházejí z práce s konstrukčními ocelemi, rychle reziví, když se na korozivzdorné oceli usadí. Mohou lokálně porušit pasivní vrstvu nerezavějící oceli a vést tam ke korozi důlkové formy.

Když se tyto nečistoty včas zjistí, lze je odstranit obvyklými čistícími houbami,
jaké se používají v domácnosti, nebo speciálními čistícími prostředky.

V případě, že korozní napadení již nastane, je možné provést mechanické ošetření povrchu, nebo (přednostně) moření. Jako mořidla jsou pro lokální použití k dispozici pasty. Při jejich použití se musí dbát všech ustanovení na ochranu životního prostředí a pokynů výrobce. Takové práce přímo na místě provádějí ve mzdě i podniky, které jsou na to specializované.


Ošetření mořením vede k úplnému obnovení původní odolnosti proti korozi nerezavějících ocelí. Může ale dojít k optickým změnám povrchu, takže povrchy se pak musí případně dodatečně opracovat broušením a leštěním. Proto se doporučuje zabraňovat znečištění cizím železem, na příklad ochrannými fóliemi nebo práce s korozivzdornou ocelí provádět až po ukončení všech prací s konstrukční ocelí.



4. Udržovací čištění

Při použití na vnější stěny většinou postačí jen působení deště, aby se zabránilo škodlivým usazeninám. U ploch, které nejsou dešti vystaveny, by se mělo provádět čištění, aby nedocházelo k usazování nečistot ze vzduchu. Čištění je obzvlášť důležité především v blízkosti pobřeží a tam, kde je výskyt průmyslových atmosfér, kde může docházet ke koncentraci chloridů a kysličníků síry, na které nejsou zvolené druhy oceli dimenzovány.

Při použití ve vnitřních prostorách jde především o zabránění a o odstraňování otisků prstů. Korozivzdorná ocel je k dispozici s širokou paletou různých povrchů, z nichž některé jsou určeny speciálně pro použití v oblastech, vystavovaných silně publiku. Již při projektování lze volbou vhodného povrchu minimalizovat pozdější náklady na čištění.

Počáteční fenomén představují otisky prstů u nejoblíbenějších kartáčovaných a broušených povrchů. Po několikerém čištění se jejich viditelnost ale výrazně snižuje.



5. Čistící prostředky

K odstranění otisků prstů zpravidla postačí roztok mycího prostředku.

Někteří výrobci čistících prostředků nabízejí speciální výrobky, u kterých se čistící účinek doplňuje nějakou ošetřovací komponentou. Takové prostředky otisky prstů odstraňují úplně a zanechávají tenký film, který ošetřenému povrchu propůjčuje stejnoměrný vzhled. Po nanesení by měl být povrch vyleštěn suchou rouškou. Národní poradenské organizace, jejichž adresy je možné nalézt na seznamu členů, poskytují pokyny pro výrobky a místa, kde je lze koupit.

Leskle žíhané a do zrcadlového lesku leštěné povrchy lze ošetřovat prostředky na čištění skla, které neobsahují chloridy.

Na tvrdošíjné nečistoty se nabízejí v domácnosti běžná čistící mléka, která odstraňují i vápenné skvrny a mírná zabarvení. Po čištění se povrch opláchne čistou vodou. Závěrečné opláchnutí demineralizovanou vodou (jaká se používá na příklad pro napařovací žehličky, a kterou je možné koupit v supermarketech) zabraňuje vzniku vápenných skvrn po vysušení. Nakonec se provede vytření povrchu za sucha. Čistící prášky jsou nevhodné, protože povrch poškrábají.

Silná olejová a tuková znečištění lze odstranit alkoholovými čistícími a rozpouštěcími prostředky, např. lihem, isopropylalkoholem nebo acetonem. Při tom je třeba dbát toho, aby rozpuštěné nečistoty nebyly procesem čištění rozptýleny na větší plochu. Čištění se proto musí provádět opakovaně čistým šátkem, až jsou veškeré stopy odstraněny.

Silně zanedbané plochy se mohou ošetřovat také politurami, které se používají na příklad na ošetřování chrómu na automobilech. V úvahu přicházejí také leštící pasty na ošetření zestárlých autolaků, avšak při tom je třeba být opatrný, protože mohou nechávat na korozivzdorné oceli brusné stopy.

Další alternativou jsou speciální čistící prostředky na korozivzdornou ocel s obsahem kyseliny fosforečné, které byly výše doporučeny na odstraňování kontaminace s cizím železem. S těmito prostředky musí být ale ošetřen celý konstrukční díl, aby se předešlo tvorbě skvrn.

V každém případě se při čištění musí dodržovat pokyny a předpisy na ochranu zdraví a životního prostředí.


Čistící prostředky, které se nesmí používat na čištění korozivzdorných ocelí, jsou

• výrobky, které obsahují chloridy, a především výrobky obsahující kyselinu solnou,
• bělící prostředky (při jejich použití nedopatřením, nebo při potřísnění korozivzdorné oceli se provede důkladné opláchnutí čistou vodou),
• prostředky na čištění stříbra.



6. Pomůcky na čištění

Na odstranění otisků prstů zpravidla postačí vlhká látka nebo kůže.

Na silné znečištění se používají čistící houby (bez obsahu železa), jaké jsou obvyklé v domácnosti. V žádném případě se nesmějí používat drsné houby, ocelová vlna nebo ocelové kartáče, protože zanechávají na povrchu nerezové oceli rezivějící cizí částečky.

Na čištění povrchů se zaválcovaným vzorkem jsou vhodné měkké nylonové kartáče. Ocelové kartáče (zvláště takové, které jsou vyrobeny z uhlíkové oceli), jsou škodlivé.


V případě kartáčovaných a broušených povrchů (2G, 2J, 2K podle DIN 10088/3) se musí čištění provádět vždy ve směru broušení a nikdy v příčném směru.

Při čištění vodou - a to zejména v regionech s tvrdou vodou - by se povrchy měly na závěr utřít do sucha, aby se zabránilo vzniku vápenných stop. Tomuto problému lze zabránit použitím demineralizované vody.

Aby se předešlo znečištění cizím železem, neměly by se používat žádné čistící pomůcky, které byly již před tím použity
na "normální" ocel. Na čištění povrchů korozivzdorných ocelí se doporučuje používat separátní čistící pomůcky.



7. Intervaly čištění

Intervaly čištění korozivzdorných ocelí při použití v interiéru se v zásadě neliší od intervalů čištění jiných povrchů. Aby se co nejvíce snížila náročnost na práci a náklady, mělo by se čištění provádět v každém případě dříve, než dojde k nahromadění hrubých nečistot.

Při vnějším použití může být nerezavějící ocel vystavena řadě korozních namáhání, např. působení

• pobřežní atmosféry,
• průmyslových odpadních plynů,
• skrápění slanou vodou při tání
• znečištěného vzduchu a
• odpadních plynů z dopravy.


Tyto faktory mohou vést k trvalému zabarvení. Čistící prostředky s obsahem kyseliny fosforečné takové zabarvení spolehlivě odstraní.

Jako orientační hodnota se osvědčila, povrchy korozivzdorných ocelí čistit ve stejném rytmu, jako povrchy skla. Udržovací čištění by se při slabém zatížení okolím mělo provádět v odstupu 6 až 12, při silnějším zatížení v intervalech 3 až 6 měsíců.





 PDF: Čištění a péče o korozivzdornou ocel ve stavebnictví